26.8.

26. srpna 2013 v 19:08 | Klára |  Deník
Zase piju kafe. Depčím. Poslouchám hudbu.

And my blood won't stick
To the confines of my veins
And your heart
Is gonna tear mine away...

Tohle bylo výstižné před dvěma měsíci. A teď? Vlastně ani nevím. City jsou jako barvy, které někdo náhodně, bez důvodu vylil na papír. A ony opět bez důvodu, nebo snad působením deště či slunce, vybledly.
Co jsem bez tebe?
City byly tak pomíjivé, tak nereálné, ale alespoň mě udržovaly nad hladinou. Teď se už znovu musím držet sama. Zdálo se, že to zvládnu. To zdání se usadilo v mé hlavě, před několika týdny, jenže to jsem ještě nebyla doma. Na druhé polovině pokoje spala spolubydlící, stačilo vyjít ze dveří a na dosah byla sestřička... Každý den měl svůj přesně určený program.
6:30 budíček, rozcvička. 7:00 snídaně. Potom komunita, relaxace, skupina, atd, atd. Stále zde někdo byl. Stále se něco dělo.
A teď, když se zavřu mezi čtyři stěny, je zde ticho, se kterým musím bojovat sama. Myšlenky, proti kterým si nechci brát prášek. Prázdnota, kterou musím sama vyplnit.
A snažím se.
Moc doufám, že tyto zápisy budou čím dál pozitivnější. Občas v to i věřím. Především, když nejsem zcela v depresi a vidím barvy, vidím světlo.
Rozhodla jsem se pokračovat v deníku, který jsme ve Šternberku každý den psali, každé ráno odevzdávali. Rozdíl bude jen v tom, že teď už mi na mé zápisy nebude odpovídat psycholožka. Nebudu dostávat každé odpoledne deník zpátky s odpovědí, s otázkami, které mě mají posunout dál. Je to už na mě, abych se posunula dál.

Jsem depresivní. Jsem nevyrovnaná. Prý mám i hraniční poruchu a kdovíco všechno.

Ale diagnóza není podstatná. Nevěřím ani v léčbu za pomocí prášků, zvlášť když jsem jich vyzkoušela už tolik. Důležité je, že jdu dál, bojuju a...už si troufám i říct, že věřím. I když vím, že za pár minut to možná budu vidět opět jinak.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lost-strength lost-strength | Web | 26. srpna 2013 v 20:03 | Reagovat

já jsem ráda, že jsi zpátky ty. Mám zase co číst. Jinak, doufám, že ti ta terapie nějakým způsobem pomohla. Taky jsem kontaktovala doktory a chybělo málo, na terapií bych šla také. Momentálně teď se to zlepšuje, ale bylo to jen světlé období mezi tím zlým.
Bojuj dál :) !

2 Vendy Vendy | Web | 26. srpna 2013 v 23:29 | Reagovat

Někdy potřebujeme pomoc, abychom se odpíchli. Té se ti, zdá se, dostalo. A je dobře, že si uvědomuješ, že další věci už máš ve svých rukou. Jestli ti k tomu pomůže deníčkování, vypsání se z pocitů, nebo nějaký koníček, to už je jiná věc. Ale dobré je, že člověk vůbec chce něco udělat, něco změnit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama